|
|
Filozofie uměleckého projevu
předmět |
FILOZOFIE UMĚLECKÉHO PROJEVU |
|
přednášející, zkoušející |
PhDr. Ivona Raimanová |
|
|
stručná anotace
|
Filozofie, estetika, prostředí mediálního pojetí reality, technické reprodukovatelnosti uměleckého díla, posunu principu od zrakového vidění k imaginárnímu. Filozofie tvorby popisovaná jako součást mediálního myšlení od vnímání obrazů, dvojí skutečnosti obrazů k vnímání formy. Cílem předmětu je upozornit na „procesuální“ specifičnost tvorby, vztahu myšlení a umění, myšlení s pomocí diferencí tvarem, barvou či principem čáry, dispozitivu prostoru a diváckého prostoru, vztahu techniky a technologie, zobrazení prostoru a zobrazení času: včetně technické formy zprostředkování: aparátu. Součástí předmětu je rovněž představení hlavní podoby estetiky jako teoretické techniky konstrukce umělecké tvorby : tedy teorii a kritiku a její historický vývoj. Vnitřní diferenciace estetiky s její systémovou rozvrstveností a metodologickou komplexností. Specifika, vycházející z Baumgartnerova rozlišení mezi noéta a daností intelektu a aisthéta, daností senzibility. Od 18. století znamená slovo estetika teorii umění a krásy s důrazem na aisthesis: vnímání. Kritická fáze je poté zastoupena především Kantem – kritika soudnosti – který trvá na vnitřní finalitě uměleckého díla ve své specifičnosti a Hegelem, s jeho zavedením vztahu díla směrem k dějinnému pohybu. Soudobá estetika potom představuje pokus rozšíření pojmu na estetiku života, formy, poznání, cítění a činu. Nakonec se studenti seznámí též s pokusy o překročení tradičního vzorce estetického vnímání (W.Welsh, P. Virilio. A. Danto, J. Ranciere), v němž každý po svém způsobu ukazuje na hlubší diferenci mezi intelektem a vnímáním. Studenti by tak měli dokázat pochopit – a při své tvorbě využít - vzájemně propojenou roli filozofie – a estetiky, která rekonfiguruje prostor filozofie umění a umělecké tvorby.
|
|
osnova předmětu |
1. semestr |
1. Od viditelného ke zrakovému. Filozofie umělecké tvorby.Vnímání prostoru a vnímání pohybu. Přístupy vizuálního vnímání. Od zrakového k imaginárnímu. Oko a obraz. Zobrazení prostoru a času. |
2. Fotografie a technický obraz. Aparáty a obrazy. Symbolický charakter tradičních obrazů. Simulace procesů myšlení – problematika scény a kodifikovaného světa. Proměny mediace mezi člověkem a okolím. |
3. Myšlení obrazem. Obrazovost obrazu. Myšlení a umění, myšlení diference formy a barvy. Svět jako analogon obrazu. Nemožnost reprezentace. Obraz jako civilizační forma. |
2. semestr |
4. Úvod do problematiky estetiky, teorie exprese a teorie napodobení. Funkce estetiky její významové potenciály. |
5. Kant a jeho pojetí problematiky tzv. kritiky soudnosti. Tzv. výchozí cesta mezi racionalismem a empirismem. Účelnost formy a účelnost přírody. |
6. G.W.F. Hegel: umění jako produkt ducha, forma absolutna, smyslový názorný tvar v adekvátní formě ideje. |
7. W. Benjamin: dešifrování aury, jazyk umění a extenzivní totalita. Symbolický útvar a krásno, umění a design. |
3. semestr |
8. W. Welsch: Estetické myšlení: problem apercepce, vidění předmětu, ale nikoliv vidění samotného vidění.Pozadí smyslu překračuje jeho vnímání. |
9. J.-F. Lyotard: Malba se stává myšlením, problematika vznešeného jako snaha o kritickou reflexi problematiky zobra |
10. Estetika mizeni: nepřítomnost a nepozornost, akcelerace vidění, estetika mizení, pohyb, statika, nehoda jako procedura. |
Zpět
|